65 let Karla Jeřábka (*18. 10. 1951),

reprezentanta ČSSR se startem na juniorském ME 1971 a dvojici seniorských ME v letech 1975 a 1977. Mistra republiky 1977 s Aerem Odolena Voda a sedminásobného mistra ČR v soutěžích vesnických družstev a soutěžích veteránských.

Narodil se v Náchodě, dětství a mládí prožil v Hronově, kde v místní TJ Tepna zahájil svou volejbalovou odyseu. V roce 1970 nastoupil na vojnu do Liberce a s Duklou absolvoval první dvě extraligové sezony s 3. a 2. místem. V sezoně 1972/73 oblékal dres Aera Odolena Voda (3. místo), odkud jej coby posilu získala Chemička Ústí. Se severočeským týmem se rozloučil po třech sezonách s nejlepším 5. místem v roce 1976 a vrátil se zpět do „Odolky“. V sezoně 1976/77 získal s Aerem svůj jediný extraligový titul a v sezoně následující pomohl družstvu k 3. místu. Následovalo nejdelší angažmá v Lokomotivě Nymburk (1978-1987), které pomohl dvakrát k postupu resp. návratu do extraligy. Poprvé v roce 1981 a podruhé v roce 1983 po sestupu v roce 1982. Největším úspěchem Nymburských volejbalistů se stal postup do play-off a 6. místo v sezoně 1984/85, ale o rok později spadli do NL potřetí a když se v sezoně 1986/87 návrat mezi elitu již nepodařil, rozloučil se Karel v 36 letech s domácím vrcholovým volejbalem a šel si zahrát do německého Markredtwitzu II. Bundesligu.

Reprezentační dres oblékl poprvé na MEJ 1971 v Barceloně, odkud se náš výběr vrátil s obrovským zklamání v podobě 7. místa, když ve skupině skončil druhý po nešťastné prohře 2:3 s Jugoslávií – do finále postupovali pouze vítězové šesti turnajových skupin. V dalších bojích o 7. místo již naši neprohráli. S týmem seniorů startoval na ME 1975 v Jugoslávii a následném ME 1977 ve Finsku a připomeňme, že na obou šampionátech náš tým obsadil 6. příčku.

Začátkem 90. let se prezentoval v Antukové lize a při premiéře této soutěže v roce 1992 byl členem sestavy později několikanásobných vítězů – družstva Čtveráků – kteří v premiéře skončili na 2. místě. „MČR na antuce“ si Karel zahrál ještě v dalších letech a s různými celky. Angažmá v oficiálních svazových soutěžích v 90. letech již neumíme přesněji specifikovat, ale je ověřené, že oblékal také dres druholigových celků Slávie Hradec Králové, Karba Benátky n. Jizerou, SKP Nymburk a naposledy Sokola Hnátnice v letech 2000-2007. S tímto celkem se stal trojnásobným vítězem MČR vesnických a zemědělských družstev. V letech 2000-2006 startoval za Slávii Hradec Králové a Lokomotivu Česká Třebová na MČR veteránů (nad 40 let), Třebové pomohl k zisku dvou mistrovských titulů a ve třech ročnících byl vyhodnocen nejlepším smečařem. V roce 2002 se zapojil do MČR superveteránů (nad 50 let), do roku 2007 byl oporou hradecké Slávie a v letech 2008-2011 Krušnohorců Ústí n. Labem se ziskem titulu v letech 2008 a 2009. Shrneme-li to, pak v letech 2002-2009 startoval souběžně na třech MČR (vesnice, veteráni, superveteráni) s celkovým ziskem 7 titulů Mistra ČR – „na stará kolena“ úctyhodná bilance!

Pro bližší připomenutí jubilantovy rozporuplné osobnosti si dovolujeme citovat část „vyznání“, které mu v publikaci „Volejbalové trůny a kanály“ (2002) věnoval jeden z jeho spoluhráčů a současný předseda ČVS Zdeněk Haník:

Byl někdy neurvalý, často se neovládl a nebyla to ani pěkná podívaná … Ale ať seděl v hale kdokoliv, volejbalový odborník, fajnšmekr či ženská, která si právě odskočila od vaření knedlíků, ti všichni seděli na volejbalovém zapase jako přikovaní. Karel hrál, dirigoval, bavil se s diváky, hádal se s rozhodčími, „házel oči“ na krásné holky. Každý jiný by ztratil koncentraci, Karel ani náhodou, vše to tam patřilo a bylo součástí velkolepého představení. Kdykoliv by se některý z mých spoluhráčů během zápasu bavil přes síť s protihráči, šílel bych vzteky a ten dotyčný by asi nezapomněl, co bych mu lál. U Karla to bylo součástí jeho projevu. Nikdy jsem nezapochyboval o tom, že po dvou větách, které laškovně vymění se soupeřem, je schopen příštím úderem mu urazit hlavu. Spojilo se to u něj všechno, byl to určitě nejlepší smečař, s nímž jsem kdy hrál, a jeho hra byla navíc krásná, elegantní a strašně přesvědčivá. V životě i trošku kličkoval, ale na hřišti nelhal, jeho náruživost umlčela všechny pochybnosti. …. V letech 1983-86 jsem hrál v Nymburce s největším volejbalovým smečařem svého života a prožívali jsme tam krásné chvíle. Nymburk je malé město a tisícové návštěvy dělaly fantastickou atmosféru. Musím ale přiznat, že ty návštěvy dělal Karel … v Nymburce se totiž nechodilo na volejbal, ale na Karla Jeřábka.

Na závěr vkládáme několik historických fotografií.

Na snímku z roku 1971 junioři ČSSR v přípravě na MEJ v Barceloně. Zleva stojí Kapera, Rakovský, Hofman, Jindra, Kroča, Vondrka, Jeřábek a Plichta, zleva sedí Kubala, Sirvoň, Majer, druhý trenér Petr Bohunský, první trenér Rostislav Vorálek, lékař MUDr. Graus, Mocňák a Horňák. Hofmana a Horňáka nahradili v konečné nominaci na MEJ hráči Linha a Zapletal.

Volejbalisté ČSSR v přípravě na ME 1975 v Jugoslávii. Nahoře zleva první trenér Petr Kop, Kapera, Šlambor, Jeřábek, Petlák, Stančo, Vondrka a druhý trenér Evžen Krob, dole zleva Mikunda, Pipa, Nekola, Chrpa, Svoboda a Řeřábek. Stačo s Vondrkou byli z družstva pro kázeňský přestupek vyloučeni a na šampionátu je nahradila dvojice Lenert – Tomáš.

Bulharovo působení v Lokomotivě Nymburk připomíná snímek ze sezony 1984/85 s 6. místem mezi elitou. Nahoře zleva: Vondrka, Jeřábek, Hýbl, Šmejkal, Konvička, trenér Ota Blažek a člen výboru L. Horčic, dole zleva Hlinka, Pelant, Neumann, Řezníček, Haník a Blažek junior. Totožnost osoby za Hlinkou nezjištěna.

Poslední snímek je z roku 2009, ve kterém získal s týmem Krušnohorců druhý titul Mistra ČR kategorie superveteránů (+50). Spolu s ním nalevo blokař Přemysl Bláha a napravo v roli libera Zdeněk Koníček. Ortéza na Karlově levém koleně již avizovala blízký závěr hráčské kariéry, ke kterému došlo za dva roky. Po 45 letech enormní zátěže (Karel na svém těle nešetřil vůbec nic) koleno další služby již odmítlo!